Eliška Bakajová
Eliška Bakajová
V naší kultuře jsme zvyklí bolest vnímat jako signál, že je něco špatně. Když nás bolí hlava nebo koleno, tělo křičí o pomoc. Ale porodní bolest? Ta je v celém lidském bytí naprosto unikátní. Je to jediná konstruktivní bolest, kterou žena zažije. Není to příznak nemoci, ale projev obrovské síly, která otevírá bránu novému životu.
Představte si kontrakce ne jako nepřátele, kteří vás napadají, ale jako mořské vlny. Každá vlna vás sice na chvíli zaplaví svou intenzitou, ale zároveň vás nese blíž a blíž k vašemu miminku. Pokud proti vlně bojujete, ztuhnete a vyčerpáte se. Pokud se na ní ale naučíte „surfovat“ – uvolníte se, dýcháte do ní a dovolíte svému tělu, aby se otevřelo – bolest se změní v intenzivní sílu, kterou dokážete zvládnout.
Tělo je navíc geniální: s každou vlnou vyplavuje přirozené tlumiče, endorfiny. Ty jsou mnohonásobně silnější než morfium a pomáhají vám dostat se do stavu „mimo čas a prostor“.
Místo otázky „Kdy už to skončí?“, zkuste tělu říct: „Děkuji, že pracuješ pro naše dítě.“ Bolest u porodu není zeď, do které narážíte, ale most, po kterém kráčíte. Jakmile pochopíte její rytmus a přestanete se jí bát, zjistíte, že ve vás dřímá síla, o které jste neměla ani tušení.
