Přerod ženy v matku je u nás společensky poměrně tabuizované téma. Myslíme si, že se žena porodem automaticky stává matkou. Úředně sice ano, jenže hormonální bouře v těle, změny v mozku a neustálá rozpolcenost mezi očekáváním a realitou mluví jinak. Postupně vplouváme do zcela nových vod. Zasloužíme si empatii, laskavost a pochopení v prvé řadě samy od sebe, ale také podporu od okolí, které je mnohdy mediálně zmanipulované a mateřství vidí zkresleně.

Neméně důležité období adolescence je provázené změnami nejen na úrovni vztahů, ale celé bytosti. V tomto období nepochybujeme o transformaci jedince a dáváme jim prostor k sebezkoumání. Na rozdíl od toho u matky přepnutí do nové role automaticky očekáváme a vzhledem k péči o dítko prostor mnohdy není z daleka tak dostatečný, jak by bylo potřeba. Z výzkumů vyplývá, že dokonce 93% žen prožívá v nové roli pocity viny a selhání.

Jsme často izolované. Strachy a výčitky nám někdy nedají spát anebo děťátko je extrémně náročné a najednou přichází tíha a vina. Do toho neustálý tlak od okolí a sociálních médií a taky možná naše zklamané představy mohou znejistit nejednu maminku.

Cesta ven vede skrze podporu a laskavé přijímání sebe i děťátka. Cesta ven vede skrze sdílení a povzbuzení. Někdy stačí objetí od nejbližších a jindy podpora někoho ve skupině. Někdy jsou na místě i terapie nebo léky. Dost často však stačí vědomí, že se mám, kam obrátit. Vědomí, že v tom nejsem sama.

Stala jste se maminkou hned bez potíží nebo jste se v nové roli hledala?

Cítíte se jistě v nové roli nebo se ještě hledáte?

Prohlížíte se po podpoře, pochopení a povzbuzení?

Přijďte na mou podpůrnou skupinku a probereme všechny Vaše otázky.